Jiná/Other

26. dubna 2012 v 0:11 | DEM |  Krátké počtení na 10 minut a nebo míň
Ano ano dlouho jsem tu nebyla já vím... Je to povídka do soutěže do školy.. je to hrozně divný, ale já měla potřebu se vykecat :D však to znáte samy ne? Tak jsem chtěla přidat něco sem.. Jinak jsem Hodně fotila tak sem asi přibydou fotky... blog asi začně znovu šlpat :)

Vaše potměšilá DEM






Nahoře

Stála na okraji střechy. Jen pár centimetrů jí dělilo od římsy. Udělala ještě krok.Dva až se špičky jejích bot houpaly ve výšce dvaceti pater. Shlížela dolů. Propast města. Pod budovu proudili desítky spěchajících lid. Ani jeden se nezastavil a nepohlédl na nebe nad sebou. Na vycházející slunce. Místo si paničky s pejsky chránili oči drahými časopisy, hezouni pospíchající na ranní golf nasazovali tmavé sluneční brýle a zbytek si chránil oči alespoň rukou nebo jiný prostředkem. Nikdo se nepodíval nahoru…

Svoboda volného projevu

Budoucnost je otevřená. Stále jí zněl v hlavě výrok ministerského předsedy. Budoucnost je otevřená V jaké spojitosti už tento výrok slyšela? Neví, ale stejně jí ten výrok nahání hrůzu. Možná je to lepší než plané sliby politiků na které je zvyklá , ale ta otevřenost s jakou mluvil jí nedodávala ni pocit bezpečí ani pocit jistoty. Tak co to teda měla mělo znamenat?

Nechce se zavřít

Slunce stoupalo stále výš a výš i jí teď pálilo do očí. Znemožňoval jí čistý pohled. Jako by se společně se zrakem za zrnilo i vnímání a uvažování. Poprvé v životě si plně dokázala uvědomit, jak velký dar je umění myslet, vnímat, cítit. Jak veliké štěstí máme, když nám cosi dovolí se hýbat. Ne ze shora. Je to někde tady v tomto městě jen to objevit. Jako malá nevěřila v boha. Nevěřila ve vyšší mocnost. Nechtěla připustit, že by jí mohlo něco ovládat. Do teď je ateistkou, věří však, že na světě není sama. Všimla si i ostatních lidí vedle sebe. Už není jen ona, panenka a nějaký ten hluk okolo. Už je i osoba blízká.. osoba milovaná.

Bezesmyslu

Jestli má život nějaký smysl, tak ona ho zatím postrádá. Je jí čtyřiadvacet a stále nenašla ten důvod proč žít. Je snad možné, že život proč byl takový jaký byl, proč ho člověk žil objeví člověk až ve stáří? Kdy už není čím si ho zkazit. A proč se tedy starší lidé v našem státě necení více? Proč tu v podstatě každý muž či žena v důchodu chodí o žebrácké holi a aby si mohly koupit dobré víno, či zajít na večeře, musí pak dva večery žít jen o svíčkách s vypnutou elektřinou? Proč si tedy tak modrý a uvědomělí člověk nemůže dopřát doušek čitého porozumění v bytě s výhledem na Prahu, Londýn, Bratislavu… New York?

Pirátská mapa k pokladu

Jak? ?Jak! Proč! To sem nechtě.. Omlouvám se..Moje chyba …. Slova která umí jako malí ale postupně se z našeho slovníku vytrácejí a nakonec chybí úplně. Proto si musíme vážit lidí, kteří to umí říct i v dospělosti. Moc jich není, ale když je nalezneme je třeba hýčkat si je jako poklad.



Proč se nepřímají milodary?

"De? Jsi to ty?" Otáčím se.. stojí zamnou. "Jdi pryč! Nechci tě vidět" Odsekávám a otáčím se od jeho očí v barvě jarní trávy s karamelovou hnědou okolo panenek. "No tak, nemůžeš přece jenom tak trucovat." Snaží se dál. "Nemůžu?" Otáčím se k němu a z mého hlasu čiší ironie. Postoupí ještě kupředu. Jsme teď tak blízko kraje, že kdyby jen jeden z nás zavrávoral strhl by toho druhého do výru města které proudí pod náma. "Nechtěl sem ti ublížit. Myslel jsem, že to v pořádku… Nečekal jsem že…" Hlas se mu zadrhnul. I on zřejmě cítí, že se to nevyvedlo tak jak mělo. "Vždyť já vím.. jen teď jdi prosím pryč! Musím být chvíli sama. Není to jednoduchý… V tomhle městě, světě.. v nynější společnosti." Jako kdyby mě ignoroval " Jak dlouho tu už jsi?" Překvapeně se na něj otočím. Šokuje mě jeho vzpurnost. Ale pak jen nevýrazně odpovídám: "Hodinu.. možná dvě" Stáhne rty do tenké čárky a pokusí se o úsměv. Zvřu oči. Město pode mnou hučí a já se vpíjím do každého zvuku zvlášť. Uběhne snad celá věčnost než zase odpovím. "Někdy má člověk potřebu se uvolnit… A v takových případech je většinou dobře, když za ním někdo přijde a řekne: To jsem nechtěl." Otáčím se směrem k němu a dveřím vedoucím ze střechy a když oči otvírám div neztratím rovnováhu a nespadnu po zádech dolů. "De, vezmeš si mě?" Klečí tam.. přede mnou v trikem s jednoduchým logem, v džínech a ruce svírá malou krabičku. Okouzlila mě jednoduchost toho okamžiku. Ani mě neoslovil celým jménem a stejně je tento okamžik pro mě tak silný, že mi do očí vhrknou slzy. Pak otevřu ústa "Budoucnost je otevřená…" S těmito slovy na rtech odešla ze střechy.



Dne: 25.4.2012 23:58

Johana Bártová 8.C

Pro FZŠ Chlupova

Autorka si nepřeje, svodobné šíření textu ani neposkytuje svůj text pro školní účely, bez předešlé konzultace. Odmítá přebírat veškerou odpovědnost za postoje, které tímto textem způsobý, byť to bude jen ujma na zdravý…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 27. dubna 2012 v 17:34 | Reagovat

vážně pěkná povídka! a není divná, to by potom mohlo být divný všechno! s mnoha názory s tebou souhlasím! jenom malá kritika, myslím že jsi u slova modrá vynechala "O" ale nevím jestli to tak třeba má být schválně.
btw 3 z matiky není nic hroznýho :D mě na začátku ledna hrozila z fyziky ale nějak jsem to vytáhla. To dáááš na 2! :D

2 Barbra Storm Barbra Storm | Web | 28. dubna 2012 v 21:29 | Reagovat

Zajímavé přinejmenším ;)

3 Pampeliškový med Pampeliškový med | Web | 11. července 2013 v 14:37 | Reagovat

Pampeliškový med je zdravý a lidem chutná http://medialni.blog.cz/1305/pampeliskovy-med-je-zdravy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama