Jen tak ntamto blabla bla a nevím jak to mám pojmenovat

1. března 2012 v 17:44 | DEM |  Krátké počtení na 10 minut a nebo míň

Povídka psaná před několika měsíci.. jen tak na nic nenavazující. Merilin sem bude přidanná ze vší pravděpodobností zejtra a mám otázku, jak se vám líbí můj novej disigen?



Zprudka jsem se posadila. Jen letmo, jsem se podívala na budík, který na mém nočním stolku zabíral většinu místa. Bylo lehce po třetí hodině ranní. Chvíli jsem se v posteli převalovala a pokoušela znovu usnou, ale spánek se nedostavil a tak z nedostatku lepších nápadů, jsem se začala opatrně štrachat z postele. Potichu jsem otevřela dveře, které zaskřípaly a to byl zřejmě moment kdy to vytrhlo ze spaní i Teda. "co se děje?" zeptal se rozespalým hlasem. "Nic, jdu na záchod" vymluvila jsem se. Opravu jsem nestála o podivné otázky, týkající se mého spolubydlícího, který nocoval jen o dvě místnosti vedle. Ted byl neskutečně žárlivé stvoření a možná proto jsem měla občas pocit, že náš vztah nefunguje jak má, ale celé je to jen o tom, aby se na mě nekoukl nikdo jiný než on. To ovšem při mém povolání nebylo proveditelné. Každé úterý jsem vystavovala desítkám lidí a naše skupina včetně mě, doufala, že se budeme moci jednoho krásného prosluněného dne pohybovat v řádu stovek. Ten dne D. byl ovšem ještě velmi daleko. Při pomyšlení že Tedovi vadila i tato komorní sešlost jak jí s oblbou nazýval Rip, náš zpěvák a front man, nebyla jsem si schopna domyslet, jak to bude vypadat pak. Opatrně jsem za sebou zavřela dveře, nucena vyslechnou si vyslechnout další hrůzostrašný zvuk, který se rozléhal po celém bytě. Na chodbě byla zima. Teď sem litovala, že na sobě nemám, alespoň maličkato více oblečení... Pravda byla, že saténová košilka mě moc nezahřála. Bosky jsem přeběhla do kuchyně a postavila na čaj.Teď jsem litovala, že jsem donutila Jareda dnešního rána uklidit všechno jeho oblečení. Věčně totiž poval svá trika v kuchyni či obýváku. Měl jich neskutečně mnoho a přesto, že jsem byla v jeho pokoji jen párkrát , a mohla jsem tedy jen předpokládat, že má pokoj podobající se velikostně tomu mému, nedokázala jsem si představit kam je všechny dává. Teď ovšem nebylo v kuchyni ani jedno. Od šourala jsem se k varné konvici, stojící na pultu a potom, co jsem se přesvědčila, že v ní je dostatek vody na jeden veliký hrnek čaje jsem jí jediným pohybem zapnula. Z papírovém sáčku jsem vytáhla jeden z mých oblíbených čajů a horkou vodou z konvice ho zalila. Z horkým čajem sem se vydala na balkon. Sedla jsem si na židličku s čajem na klíně a zasněně pozorovala Svítící město. Připadalo mi to jak z pohlednic nebo fotek, co fotí profesionální fotograf a pak to prohlásí za svůj nejpovedenější výtvor. Jenže tohle bylo živé. Byla to moje veliká pohlednice.Moje Nejkrásnější..."Co tu děláš?" ozval se překvapený hlas za mnou. Rychlím pohybem jsem se otočila příchozímu do tváře. Když věděl jak v vyděšeně jsem k němu vzhlédla, pokusil se Jared o úsměv. Byl to ovšem zbytečný pokus rozespalá tvář ho ještě stále odmítala poslouchat a tak se z milého úsměvu, co měl v úmyslu vyklubalo spíše jakési ušklíbnutí než cokoli jiného." Můžu?" otázal se a poukázal na židli vedle mě. Hlas měl chraplavější než jindy.Jen jsem chabě přikývla. "Chodíš sem často? Myslím takhle v noci?" zeptal se po chvíli zarytého mlčení. Lhostejně jsem pokrčila rameny: " Jen když nemůžu spát". "A co tu děláš ty?" Broukla jsem, když už se zdálo, že rozhovor opět zaniká. "No, totiž. Něco mě zbudilo. Ty si nic neslyšela?" Chtěla jsem se mu podívat zpříma do očí, ale ucuknul.

***

Seděla jsem v kuchyni nad miskou čehosi, čemu Ted říkal výživná snídaně. Zatím co já jsem se nutila do každé lžičky Ten snědl svou přidělenou porci, umyl nádobí a spořádaně ho nastrkal zpět do poliček. Z Jaredova pokoje se začaly ozývat dunivé, tlumené zvuky. "Co tam ten pitomec zase dělá" zabrblala Ted. Ano, bylo od začátku jasné, že se tyhle dva nebudou mít rádi, ale po půl roce, prakticky soužití prakticky spolu, se myslím jejich citové zabarvení ještě prohloubilo. Tlumené zvuky ustaly a místo toho se nám naskytl pohled na Jareda, jak se vy šoural ze dveří jenom v trenýrkách a jal se něco hledat. Až teď sem si všimla, že je vlastně neskutečně vyhublý. "Potřebuješ s něčím pomoct?" Otázala jsem se rychle a vstala. Mojí

výživnou snídani, jsem nechala jakoby náhodou ležet na stole a rychlí krokem jsem zamířila k němu. Ve chvilce mi vzdělil, že hledá

kalhoty jakési Bennie, která si je tu údajně někde nechala. Podívala



jsem se na něj nevěřícně "tak co si dělal v čera na balkoně?"

"Potřeboval jsem si chviličku odpočinout" Mrkl na mě spiklenecky a

dodal " ty si tu taky měla včera návštěvu" významě pohodil hlavou

směrem, kde ted zrovna vyhazoval zbytky z mé mysky.



2. A méme tu druhý den mého soužní a lámání si hlavu nad tím, jak z

této frašky vybudovat, alespoň malinkaté scifi...

Podíval se na nás koutkem oka a nespokojeně si něco zabrblal pro

sebe. Musela jsem se pousmát nad jeho nzdařilím pokusem, udržet si

chladnou hlavu.Otočil se, aby mu nebylo vidět do obličeje. " Tady

jsou" Ozvalo se jako by z veliké dálky. Teď jsem vnímala jsen Tedovu



reakci. Počkal si až budeme v kuchyni sami a pak teprve promluvil,

hlas měl tichý a vyrovnaný. "Možná by jsme toho měli nechat..."

nechal větu otevřenou a ta se teď proháněla sama bez kontroly po

místnosti.

"Nechápu" odpověděla jsemve snaze mluvit s nadřazeným tónem, ale

hlas se mi klepal. Věděla jsem jaká věta bude následovat. "Mě to

takhle dál nebaví, ty noci prospané jen vedle sebe... Ty dny, které

si stejně spolu neužijem... Nechci být s někým koho ani nevdím a

když mám možnost tak zase nechce on" Polkla jsem a z hluboka se

nadechla. "Jak chceš" Zaječela jsem. Bože jak malá hysterka.

Vyřítila jsem se z kuchyně a rozběhla se rovnou do chodby. Bylo my

jedno kam, ale rozhodně tam museli mít minymálně dvě láhve něčeho co



by mě opillo do zblbnutí. V tom mě někdo popadl za zápěstí a silou

mě vtáhl do místnosti, kterou jsem skry proud slz, který se mi již

začal řinou z očí nedokázala rozpoznat. "Klid to bude dobrý" Srdce


se mi rozbušilo. "Kde máš tu tvojí.. jak že se to jmenovala?" "Netuším


okom to mluvíš "odtušil a věnoval mi jedno něžné políbení do vlasů.

Po celém těle se my rozlilo příjemné brnění. Měla bych se

zpamatovat, opakovala jsem si, ale návrat do reality se my nezdál

zrovna milím řešením. Najednou nebyl žádný Ted, žádné povinosti a

morální zásady. Byla jsem jen já a on. Teď jsem se konečně otočila a


podívala se mu z příma do očí. Byly modré. Nepřekonatelně oslnivé,

jasné a překvapivě chtivé. On mi můj pohled opětoval. Po tváři se mi



začala kutálet další slza. Pozveedl ruku k mé tváři,aby jí zastavil,


ale jak si to zřejmně rozmylsl. Rukou mi zajel do vlasů a mě

prostoupila další další vlna jemného brnění. Tentokrát jsem už

nevydrže tak nečině stát a vtiska mu vroucí polibek...



*** (nemě´j mi to za zlé, ale jí se z toho vykroutit musela... =) je



mi o tom nepříjemný psát dokuď to nezažiju... =D a na to si budu

muset ještě rok počkat =P)



Mezi téměř pravidelným pohybem jsem jsem se snažila zachytit jeho

výraz. Zabudovat si jeho tvář do paměti.Každičký nepatrný rys jeho

obličeje.



"Jeden jediný vlas na polštáři.

Pohled tě prozradil žháři.

Tahle noc neskonší a proč by měla?

Tělo mám prspálené do běla.

Jsem k smrti u ondaná,

ale ospalost si příde sama..."



"co si to mumláš?" Podivil se s kouzelným úsměvem na tváři.

"To je taková kravina.." zakoktla jsem rozpačitě, ani jsem si

nešimla že to mumlám tak nahlas.

"Pslajsem to v patnácti... to víš, byla jsem mimo..."

"Mě se to nezdálo tak špatný....Když už jsme u toho, kolik že ti to

vlastně je?"

Pousmála jsem se " Tak si typni..." vyhrkal jsem odvážlivě..



" To nemůžu, bylo by neslušný, kdybych ti typl výc" Ohradil se.

" Tak co? Myslíš že vypadám na víc než kolik mi je?" Ohradila jsem

se.



Rozesmál se, ale zároveň mě lehce objal a nenápadně mě položil na

kraj postele.. Blbec, myslí si že si toho nevšimnu? Bože, to pozná

snad každá ženská.



Naštvaně jsem pokrčila čelo. "Copak?" Divil se. "Tohle jsem asi

neměla dělat..." Pípla jsem



"Co?" divil se a úsměv mu zmizel z tváře. " No tohle" odpověděa jsem



kývla jsem směrem k podlaze, kde se povalovaly naše svršky. "Proč?

Nelíbilo se ti to?" Taková ohraná otázka. Nechala jsem jí bez

odpovědi a vtala z postele. Stála jsem naproti němu. Ležel v postely



pod přikrývkou a díval se na mě źkoumavým pohledem. Náhle jsem se

pod jeho palčivím pohledem začala cítit vyloženě nesvá. Nahá..

pokořená...Zraniteln... udělala jsem přesně co on chtěl.. měl to v

plánu. Až teď mi došlo, jak to vlastně bylo. Jeho reakce nebyly

spontální. Bylo to krok po kroku nacvičený divadýlko. Čekal, až se

uvolní místo, až to Teda přestane bavit. Ani to večerní povídání

nebyla náhoda.

"Chtěla bych být chviku sama" Vyhrkla jsem, pozbýrala oblečení a

vypala z místnosti. Bylo teprve něco k poledni, ale v mém životě, se

momentálně odehrály tak výrazné změny. Ještě včera bylo všechno v

pořádku. "Sakra... sakra,sakra" Mumlala jsem si a ze zoufalství jsme

si prohrábla vlasy. V rychlost jsem si začala oblíkat šatstvo.

Nechtěla jsem mu dopřát byť jen jediný pohled na tělo, které mu

nepatřilo. Nebyl tak zbrklý jak jsem čekala. Když konečně vykouk ze

dveří, měla jsem v sobě už tři panáky a hodlala pokračovat. Pomalu

se rozešel ke mě. " Tak tohle ne! Nedělej to, bude ti jenom blbě..."

" ale já chci aby mi bylol blbě" Odsekla jsem stroze. "Pobliješ se"

zkoušel to dál "Tak ať!" nehodlala sem povolit ve svém nepřívětivém

tónu. " Nechci, abys mi říkal co mám či nemám dělat! Jsem dospělý

člověk, studující vyskou školu a moc dobře vím, jak mi pak bude, ale

nechi přestat, protože, mám těžké obdobý, ve kterém mě nijak

nepomáháš, ba právě naopak. Nejradši bych ti dala facku, ale bojím

se že mi jí vrátíš. Tak radši nedělám nic a zaháním to tímhle" při

těchto slovech, jsem pozvedla další skleničku nazlátlé tekutiny a

jedním mocným pohybe jí do sebe obrátila. Jen povzdech. "Co se ti

stalo? Vždyť bylo všchno fajn" Zkusil svou poslední šanci. Marně jí

promrhal. Na mě bylo tohle ovšem moc! Vstala jsem od sotlu. Asi to

mělo co dělat s tím, že jsem byla opilá, protože si nedovedu

představut, že bych to uělala v střízlivosti. Rázným krokem jsem

doklopýtala až do býváku, kde se ještě od včerejška povlalovala

Jaredova kytara. Byla to jeho láska a nikdo se jí nesměla ni

dotknout. Idéální subjekt. Popadla jsem jí a třísla s ní vší silou o

zem. K mému překvapení se ale nic nestalo. Kytara jen vydala

protivný zvuk , jak jsem se nedopatření dotkla strun. Avšak Jaredovi

to ublížilo, zrovna jak jsem měla v plánu. Přešla jsem k oknu a

otevřela. Chladný podzimní vítr mi ovnul obličej. V tu chvíly to už

Jared nevydržel. Vykřikl a vyhrl se ke mě. Protáhla jsme ruku s

kytarou oknem. Bylo to naprosto jednoduché. Prostě to pustit. "Si

šílená.!" zaječel a rukou mě odstčil od okna. Byla na padrť. Dole

stálo pár chodců a udiveně sledovalo naše počínání. V tu chvíly se

se mnou zatočl svět. Bylo mi jedno co mi Jared říká, ale já už to

déle nevydžela. Vběhla jsem na záchod jako střela a hrnula se rovnou

k záchodové míse.



***



Probudila jsem se. Alespoň to jsem věděla jistě. Měla jsem pocit, že

neexistuji. Byla jsem z průhledného rozsolu. Jediné co jsem sítila

byla hlava. Jemně jsem zakňučela a pokusila se otevřít oči, bohužel

se to nepovedlo a já s tím vysloužila jen další bolest. "Já ti to

říkal" odpověděl Jared, usednouce vedle mě na pohovku. "Nemělas to

pít" dodal ještě a podával mi hrnek čaje. Nechápala jsem co se děje.

"Vždyť já jsem šla jen na záchod" "Jo a pak jsi jen updla a praštila

se pořádně do hlavy" Objasnil mi Jared. Vyděšně, jsem vykulila oči a

vystřelila ruce směrem k hlavě. " Neboj se, nic tam nemáš, možná

bouly, ale ani otřes mozku to nebude, ptal jsem s Toma a ten říkal

že by si snad měla být v pořádku" "A Tomo je jako kdo? Že o mě a mém

stavu ví zřejmně všechno?" zabrblala jsem. "Tomo je kamarád, le tak

trochu se v tom vyzná" odpověděl a ani nehnul brvou. Chvíli bylo

ticho, které přerušovalo jen mé občasé usrkáváí čaje.

"Co tvá kytara?" otázala jsem se a při vzpomínce na hudební nástroj letící z okna mě lehce pýchlo u srdce. " No, musel jsem se z tím smířit". Byla jeho odpověď " Nejprve jsem si myslel, že tě asi hodím za ní, ale když, jsem tě nael ležet na zemi v koupelně, vyděsilo mě to natolik, že jsem na házení musel rychle zapomenout. Zavolala jsem Tomovi a zbytek už znáš" Dokonči své krátké vyprávění. Pousmála jsem se. Pomyšelní na Jearedův vystrašený hlas jak volá svému příteli, i připadalo výce než uspokojivé. " Napij se ještě" pobýdl mě. Zhluboka jsem se nadechla. Teď mě čekaly težké chvíle. " Znamenalo to pr tebe vůbec něco?" "Samozřejmně, tu kytaru jsem měl už od svých dvanácti a..." Zbytek už nedokončil, jelikož jsem ho netrpělivě přerušila " Myslela jsem to předtím to..." zasekla jsem se, ale vzápětí jsem tu podivně melancholickou chvilku zkazila. " Ten SEX!" Zamrkal na mě překvapeně. "Jestli to pro mě něco znamenalo?Samozřejmně že ANO!" " Tohle jsem už slyšla... říkáte to všichni, ale jakmile je možnost užít si z nějakou jinou, tak jdete... prostě jen.. nepřemýšlíte" V očích mi začalo štípat a hlas mi musel už každým okamžikem zlomit, ale musela jsem pokračovat. Tohle bych už nikdy neřekla. " ale já tě mluju, neví jak je to možný, ale z nějakého nepochopitelného důvodu, tě miluji už po prvním.. no nechme to plavat... Myslela jsem si, že když se někdo s někým jako jsem já vyspí, s někým tak.. tak ošklivým, nechitelným a přeletavým. Prostě, že to bude jen z lásky. Jenže ty jsi jen..." Nadechla jsem se a hledala vystihující nadávku. "Nezodpovědnej idiot?" Dokonči za mě. "Myslela jsem na ostřejší slova, ale když je chceš používat, tak prosim!"zamumlala jsem a zkazila mu právě začatý proslov.. Nenechal se však tak lehce vykolejit jako já a tak směle pokračoval. " Původně jsem se ti chtěl pomstít, udělat to jako vždy.. nechat tě pak být, ale nejde to..." Merilin se usmála došla k němu a políbila ho,Musela se přitom postavit na špičky, ale výsledem stál za to.



***



Z reproduktorů se linula pomalá, táhla hudba. My se pohybovali do rytmu. Nechala jsem se vést, věřila jsem mu, krom toho, nidy jsem se nenaučila kroky. Byla jsem v jeho náručí jak loutka. Mohl si semnou dělat cokli...naprosto. Pomalá hudba ustala a nahradila ji rychlejší... Mnohem. Chtěl tanec nahradit jiným, ale já se zasekla. Bylo to sice jen z jednou kytraou a bez bubnů, ale ten hlas bych poznlala všude. " To jsme my? " Ty jsi to poznala? Myslel jsem že pět let starou nahrávku už nepoznáš!" Usmál se Jared. "Ale co dělá tady?" Nechápala jsem. Tohle byly jeho nejoblíbenější písničky. Stahnul si je na Cédéčko, což nebylo nic neobvklého, ale nějak to musel zkazit! Zčala jsem ho vážně podezírat, že to vypaloval na mém počítači, jelikož jinde, se ta nahrávka už sehnat nedala. " To je první písnička, jako jsem od vás slyšel tedy slyšel zpívat na živo!" Doplnil se. " Ty sji na nás někdy byl?"užasla jsem. Uštědřil mi polibek a rukou mi zakryl oči. " Poček chviličku" Zněla jeho slova, jak se vzdaloval. Nečekala jsem ani minutu a už byl zpátky " Můžeš je otevřít" Nedočkavě jsem otevřela oči... Sakra, ndávala jsem si v duchu. Neměla jsem být tak netrpělivá. Teď se mi to vymstilo.Jared držel v rukou jakýsi stříbrný kufr. Vypadal, jak na peníze.Zřejmně se mi zklamání odrazilo v očích, prtože se na mě zašklebyl a pohybem ruky uvolnil zapínání kufru. Zamrkala jsem. V Kufru bylo úplně všechno: Vstupenky na koncert,Akordy,reklamní trika,šály,ponožky, všecjny naše CD v originálním obalu, výstřižky z novin a časopisů... Vzala jsem do ruky obrázek vlikosti A6. A znovu jsem byla nucena překvapeně zamrkat.. Byla jsem na něm já a vedle mě nějaký černovlasý mladík. "Kdo to je?" Zeptala jsem se a pozorně prozkoumávala fotku. Ozvalo se nervozní okašlání " To jsem já" "Ty? Kdy jsi měl černý vlasy?" Podivila jsem se, ale zároveň si uvědomiomila, že ta fotka musí být už staršího ražení, jelikož jsem na ní měla ještě barvený vlasy..Ano, moje chvylková uchylka na barvy. Modrá,zelená, růžová, žlutá a pod to všechno blond. Momentálně moje vlasy vyzařovaly jen jednu barvu. A to velice tmavě červenou. "Jak si se....já si tě ale vůbec nepamatuji" zakoktala jsem se. V tom okamžiku jako by nálada v místnosti klesla o něklik stupňů. Jared sklonil hlavu a pronesl tichým hrdelním tónem:" Dala jsi mi pusu" ˇ"Vážně?" otázala jsem se po krátké pauze, která nastala po jeho slovech. Jeho oči už náhle nebyly něžné a přátelské. Změnily se ve dva tmavě modré oceány, byly tmavé a já měla pocit, že jestli se mu do nich budu dívat ještě chviličku, utopím se. Uhnula jsem pohledem. V odrážejícím se zrcadle zahlédla Jaredovu ruku svírající dýku. "Pomsta bude sladká" zamumlal…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 1. března 2012 v 17:52 | Reagovat

design je super! krátké počtení na 10 minut? to mi bude trvato roky, než to přelouskám (nejsem zase tak rychlej čtenář :D :D) no, pustím se do toho

2 Vera Vera | Web | 1. března 2012 v 18:08 | Reagovat

dobře, řeknu ti to, co se ostatní doví až později takže pššt :D No, původně se to mělo jmenovat B jako...bouře a už jsem k tomu měla vymyšlený, jak to začne o čem to bude a taky jak neurčitě to skončí :D ale pak jsem si to tak trošku spojila dohromady s jiným příběhem, pro který jsem neměla začátek a takhle to dopadlo, dneska (pokud máš zájem) tam někdy kolem večera hodím "náhradní verzi" :D :D

3 Martush Martush | Web | 1. března 2012 v 18:28 | Reagovat

zajímavý blog i povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama